Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Jeho otec byl kancelistou, nebo jak byl později titulován listovním okresního soudu v Sobotce. Ten tu vznikl v roce 1850 a na jaře toho roku se sem jednatřicetiletý Josef Rejman (zemřel na ochrnutí plic roku 1863 ve věku 44 let) se svojí manželkou Marií, rozenou Konigovou přistěhoval.

Jméno Rajman se píše různě, Karol Bílek uvádí, že se dá najít Reiman, Rejman, Raimann, Rajman, Raýman, Raymann, Raý­man a další. I když se později uvádí jméno Josef Raýman, správné křestní jméno je Augustin, August, to jen pan řídící Sakař v Soboteckých pamětech píše Josef, poravděpodobně proto, že skutečné jméno významného rodáka neznal a tak mu přiřadil to nejvíce používané.

Bohuslav se narodil jako druhorozený z osmi sourozenců 7. prosince 1852 v čp. 214, jednom z domů, kde rodina během pobytu v Sobotce bydlela, tři ale zemřely velmi záhy. Po smrti manžela se vdova Marie stěhuje v červnu 1863 do Mladé Boleslavi, mimo jiné i proto, aby synové mohli snáze docházet do středních škol. Bohuslav gymnázium ukončil v roce 1872 a pokračoval ve studiu chemie na pražské technice. Po dvouletech již ale dochází k profesoru Augustovi Kekulemu v Bonnu a pak v Paříži k profesoru Adolphu Wurtzovi a Charlesu Friedelovi.

Poté se navzdory nabídkám vrací do vlasti a nastupuje do Českého polytechnického ústavu (od roku 1879 již jako ČVUT), aby po deseti letech přešel na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde se roku 1890 stává mimořádným a o sedm let později řádným profesorem, aby se v roce 1902-1903 stal děkanem této fakulty.

Známa je především jeho pedagogická činnost, o přednáškách vedených ve strujícím tempu píše Máj: „…[posluchači] do smrti nezapomenou jeho originelního, nanejvýš ohnivého tempa, kterým je strhoval k nadšenému studiu interesantní vědy. Bývá to řídkým zjevem u vědeckých badatelů, k jakým počítáme Raýmana s takovou pýchou my a ještě více snad cizina, ale v tomto případě výjimka je opravdu kuriózní: profesor Raýman přímo elektrizoval svými výklady, unášel jako básník..., v jehož barvité řeči ožívá věda, nabývajíc duše…“ i Jan Neuda se o této osobě zmiňuje velmi hezky: "Je to to duch svěží, opravdový, jasný a moderní, se všemi dobrými vlastnostmi moderního vědce… Několikaletý pobyt za studiemi v cizině… vypěstoval nám muže vlastností nevšedních, rozhledu světového.“ Jak v akademickém bulletinu píše Karol Bílek. Napsal také učebnice (Chemie organická pro vysoké učení české (1881) a Chemie teoretická (1884)) a redigoval Listy chemickéh, Časopis Spolku chemikův českých a Českou revue. Od roku 1890 byl jedním z prvních řádných členů České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, stal se tajemníkem její II. třídy (pro matematické a přírodní vědy) a od roku 1899 až do smrti byl generálním tajemníkem České akademie. Roku 1893 založil vědecký časopis Bulletin International. Náhle a předčasně umírá ve svých nedožitých 58 letech 16. září 1910.