Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Včerejší výlet nás nesmírně potěšil, a tak jsme se rozhodli využít další cyklotrasy, kterou nám naše cyklomapa nabízela. Zvolili jsme tu nazvanou "Velechvínským polesím", protože jsme se chtěli podívat i kousek stranou od vyhlášených rybníků, kterých jsme si chtěli užít v dnech následujících. Věřili jsme, že to bude trasa stejně hezká, jako ta včerejší.

Vyrazili přes třeboňské náměstí a v podloubí jsem našel tenhle malý obchůdek. 

Zuzanka tu má svojí provozovnu . Včera jsme viděli kus Světa zleva, dnes ho objedeme zprava. Nejprve se projíždí krásným parkem u vyhlášených lázní Aurora, aby se posléze cesta změnila v tenkou pěšinu vinoucí se luky lemujícími rybník. Pohled na lázně a Třeboň vypadá takhle. 

Záhy vjíždíme do lesa, který je malou rezervací (dříve býval cvičištěm vojska) a je nutné slézt z kola. 

Zákoutí je to opravdu roztomilé a překvapivě ani těch komárů tam nebylo tolik (dnes už máme repelent!). Pěšky se nejde moc dlouho, před Spolským mlýnem odbočujeme z "Naučné stezky kolem Světa" vpravo a překvapuje nás táhlé 2,5 kilometrové stoupání. Jak by ne, když, a to se hned pozítří dozvím z věže na třeboňském náměstí, stoupáme na vlastně jediný kopec v širokém okolí (503 m.n.m.). U hlavní silnice objevujeme firmu Besk se vzorknovnou všech jejich betonových výrobků a na chvíli se tam zastavujeme. 

Silnici přejíždíme a pokračujeme lesem U Vranína směrem na Štěpánovice. Cesta není evidentně moc používána, ale jede se nám hezky, tak tomu nepřikládáme žádný větší význam. Před námi jsou Štěpánovice, kde jsme se chtěli posilnit třeba polévkou, ale nic příhodného jsme tam nenalezli, takže po pár stech metrech na krajské silnici se opět dáváme polní cestou mimo dopravní ruch. Naším dalším postupným bodem má být Konířův mlýn, kde by snad už něco k snědku mohli mít. 

Vyjíždíme z lesa, ale marně hledáme pokračování cyklostezky k mlýnu vpravo. Nevadí, když pojedem po silnici asi kilák směrem ke Zvíkovu (nemá se známým hradem nic společného!), dovede nás prý k mlýnu zelená turistická značka. Jak jsme se ale spletli! I tato posléze mizí v houští v lese, a tak se holt musíme zase vrátit. Zuzanka má menší krizi (no vzteklá je jak pes),  a se zaťatými zuby pronáší větu: "Jedem kamkoliv, kde mi dají alespoň kofolu!"

Jenže kterým směrem vyhrazit? Evidentně jsme v místech, kde na kole jezdí jen babky vyrážející ráno okopávat řepu, tak tu asi najdeme jen klasické venkovské nálevny s pivem a kořalkou, možná s nějakou tou tlačenkou, a to bude vše. I rozhodujeme se, že tímto pro nás cyklotrasy z naší mapy končí a nadále už budeme volit trasu pouze my. Vracíme se tedy zpět a dojíždíme do Lišova. Z nějakého důvodu nám to připomnělo Libštát, kde jsme si tak užili, když jsme jeli ze Špindlu. Dáváme na radu domorodců a usedáme na zahrádku místní restaurace U radnice na náměstí. Bohužel žádnou jedlou polévku nemají, zachraňuje nás alespoň ta kofola. Zuzanka je zdá se z krize venku ( N E N Í !!!) , a tak rychle někam pryč, kde si snad pochutnáme na něčem dobrém. Určitě dnes chceme dojet do naší hospůdky ve Staré Hlíně, a tak nabíráme směr Hůrky, Slovětice.

A dobře jsme udělali. Na kopečku v Hodních Slověticích je totiž úžasná hospoda! Jednak nemají problém s cyklisty, kolo jsme si mohli dát klidně až ke stolu, pak tu je zahrádka, a hlavně výborně vaří a personál je příjemný a přívětivý. Byli jsme tak omámení, že jsme si bohužel nepořídili ani fotku, ale tuhle občerstvovnu na toulkách kolem Třeboně rozhodně nesmíte minout. Ještě, že už je tu strýček Google .

No a pak už to byla téměř klasika. Ze Slověnic přes Dunajovice a Přeseku k rybníku Rožmberk. Tentokrát jsem se pokusil zachyti, jak vysoká je tu vlastně hráz, ale moc se mi to nepodařilo (fotil jsem od hladiny nahoru). 

Tentokrát si i u výpusti všímám víru, který tu odtékající voda vytváří. 

I pohled na hráz je pro nás stále zážitkem. 

Její velikost ale ani na této fotce nevynikne. 

Jak už jsem naznačil včera, neodolal jsme a uzenou rybičku si U pytláka dávám i já, pochutnal jsme si  na, dnes ne moc známé, maréně a byla opravdu vynikající. 

Když pak jedeme po hrázi rybníka Vítek, fotím i druhý starý most s několika oblouky. 

Auta, pádící na nové silni za ním, vypadají, jakoby i nadále používala tuto již historickou stavbu, ale není tomu tak. Objíždíme Vítek, projíždíme Novou Hlínou a už před Třeboní se před námi objevuje kouzelné zákoutí zvané Svatý Vít s hospůdkou a sezením pod velkou pergolou. 

Je tu vše poměrně nové a evidentně je to častý cíl i místních. Ještě se tu určitě zastavíme. 

Na kopečku před Třeboní se nám ukázal tenhle krasavec. 

Nakonec tedy druhý výlet, který jsme pracovně nazvali "suchý", dopadl dobře. Dále už budeme vyhledávat pouze "mokré" cesty .