Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Z Rybníka jsme vždycky stoupali, zde začneme sjezdem k Tachovu o více než 100 až na 500 m.n.m. Cestou míjíme vodárenskou nádrž Lučina na Mži. I ona, stejně jako mnohé další, má na dně zatopenou obec (Lučina).

Na východním okraji Tachova je obec Světce. V ní v polovině 19. století staví kníže Alfréd I. Windischgrätz zámek a tuto honosnou jízdárnu, která byla dokončena roku 1861, o rok později ale polní maršál umírá. Po roce 1945 přechází majetky Windischgrätzů včetně Světců na Československý stát. Neudržovaný objekt začíná pustnout a v roce 1981 je doporučen k demolici.

Jízdárna je opatřena velmi pozoruhodným krovem s tzv. lucernou – hranolovým světlíkem, kterým do jízdárenské haly přichází nejvíce osvětlení. Jízdárna obsahovala v suterénu kovárnu, sklady, uhelnu, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje (shoz přímo na vozy), v patrech se nacházely lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami. V Jízdárně bylo možno ustájit 24 koní.
Podobná konstrukce krovu nemá v Čechách obdoby, podobná je například až na Viktoriině nádraží v Londýně.

Unikátní je způsob, jakým se do jízdárny dostává světlo. Může za to "lucerna" kterou vidíte zcela na samotném vršku krovu.

Je neuvěřitelné, do jakého stavu to komouši nechali zchátrat. V roce 1981 je jízdárna dokonce určena k demolici. Ještě, že neměli prachy ani na tu demolici.
Nad jízdárnou je ještě nedokončený zámek (stavba končí po smrti maršála) a klášter, ve kterém je nyní střední škola.
O kus déle je také památník na bitvu u Tachova, která se odehrála r. 1427. Husté zde zvítězili nad vojsky třetí křížové výpravy v čele s trevírským arcibiskupem Otou z Ziegenheimu a kardinálem Jindřichem Beaufortem. Následně pak dobili Tachov (dodnes je za kostelem Krvavá ulice, připomínající, kde byly prolomeny hradby).

Pak už zbývalo se vyškrábat o téměř 300 m.n.m. na Jestřábí vrch. Až do Ždáru je to v pohodě, vesměs 3 až 5%, ale před samotným vrchem jsou dvě výživná stoupání k 10 %. Ještě před nimi jsme míjeli tento hezký kříž.

No a takhle vypadá těch 10 % (tudy jsme přijeli).

Nyní tedy už můžeme překročit hranici, což činíme na tomto supermoderním přechodu Výšina.

V Griesbachu je hospoda zavřená a tak doplňujeme energii z tyčinek v dalším stoupání v Aši (pardon, v Asch).
Odbočíme z hlavní silnice a před Hermannsreuth se nám otevře tento krásný pohled do Čech.
Mimochodem kousek od tud, v Bärnau překročil Hus hranici, když šel do Kostnice.

V Hermannsreuthu se vracíme do Čech a věřte, že jsme si mysleli, že každou chvíli z té budky vystrčí hlavu Lasica a bude chtít ty s velbloudem.
Pak na cestě loukou byla ještě histroka s elektrickým ohradníkem, ale o tom snad raději někdy jindy.

Támhle za tím kopečkem už jsou Milíře.. Tohle je ale památník okresního hejtmana Josefa Böttgera. Významně se zasloužil o výstavbu silnice z Pavlova Studence do Zahájí dokončenou v roce 1893.
Josef Böttger byl právník a ke konci 19. století také tachovský hejtman. Windischgrätz Alfréd III. ho považoval za svého nejschopnějšího právníka a později byl správcem celého jeho panství.