Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

[82,1 km, 2018: 448,27 km; převýšení 142 m, celkem nastoupáno: 5230 m]

Vloni jsem jel do Ostroměře na průzkum sám, letos už jede Zuzanka se mnou. Je to nenáročná trasa po rovině, jako dělaná pro sbírání jarních kilometrů. Jeden kopeček jsme ale zdolat museli, to když jsme vyšlapali asi 70m převýšení k hezkému kostelu sv. Matouše v Hradíšťku.

[56,56 km, 2018: 366,17 km; převýšení 200 m, celkem nastoupáno: 4 541 m]

Bučický mlýn a Rožďalovice to je jeden z už klasických cílů našich cyklovýletů. Na Bučickém mlýně to mají zase trochu předělané a tak si dáváme i nějakou tu místní dobrotu. Za ty peníze jsme ale čekali, že ta polévka bude tedy silnější, ale jinak to bylo dobré. Na cestě domů se ještě zastavujeme na kávičku v Domousnicích. Je to tam příjemné i s paní jsme poklábosili, avšak na podzim už to tam nebylo (prý nějaký rozvrat v lidských vztazích, či co) :-(

[67,15 km, 2018: 309,61 km; převýšení 147 m, celkem nastoupáno: 3 974 m]

Ajka s Jardou si pořídili zbrusu nový domeček a tak nás zvědavost žene do Kosmonos. K našemu překvapení se tam jede přes Stodolní :-o, cestou se od Stakor kocháme krásným výhledem na průmyslovou zónu v Mladé Boleslavi. Od nich přes Josefáč sjíždíme k Jizeře a pak přes Ptýrov a Kněžmost do Sobotky.

[35,72 km, 2018: 242,46 km; převýšení 164 m, celkem nastoupáno: 3 273 m]

Na Nebáku je prý nějaký country festiválek, tak to jedeme zkontrolovat. Sluníčko příjemně hřeje (zatím) takže si užijeme krásný den. Stihneme i zkontrolovat, jak na Semíně roste "Opidium". Z Hrubé Skály se pak domů vracíme přes Vyskeřský mlýn a Pleskoty. Tam jsme nejeli už opravdu dlouho.

[64,47 km, 2018: 206,74 km; převýšení 115 m, celkem nastoupáno: 2 310 m]

Jarní rovinatou klasikou je Malá Skála a tak hurá za velikonočními beránky a něčím dobrým do bříška. Výlet si pak zpestříme výšlapem přes Kacanovy a z Drhlen na Čížovku, čímž nastoupáme něco málo přes kilometr.

[41,54 km, 2018: 142,27 km; převýšení 123 m, celkem nastoupáno: 1 238 ]

Sbírat kilometry po rovině, to je úkol každého jara. Naše první domácí vyjížďka tedy směřuje na Branžež. Zuzanka se nám tam ale poněkud zapovídala a tak domů jedu sám, což je příležitost podívat se, kam normálně nejezdíme. Po krajské silnici to tedy pálím zpět přes Kněžmost a Soleček, abych si udělal zajížďku vlevo do Malobratřic a mrknul na to, jak se tam šlape do kopce - jde to. Pak už známou cestou přes Kamenici a Přepeře domů.

[51,63 km, 2018: 100,73 km; převýšení 234 m, celkem nastoupáno: 814m]

Dostal jsem od všech košem, že prý v tom počasí na kolo nejdou a tak sám vyrážím k neznámému Falkenštejnu na obzoru. Pravda, ukázalo se, že se Závišem tenhle barák nic společného nemá, jak jsem doufal, ale nelituju toho, protože to je vskutku impozantní zřícenina (více o něm dále v textu). Nejprve jsem to ale vzal k vinným sklípkům nad Dolními Dunajovicemi, které jsou vidět z daleka.

[49,1 km, 2018: 49,1 km; převýšení 74m, celkem nastoupáno: 267 m]

První letošní cyklovýlet a hned pajda. Pravda, bylo to po rovině kolem Děvína, ale byly s námi i Karolína s Eliškou, které to vzaly jako tréning, protože se rozhodly s námi v létě vyrazit na kolech do Vysokých Tater, takže pro ně to byl opravdu křest ohněm, ale daly to.
V Dolních Věstonicích jsme Venuši neviděli, zato jsme snad poprvé ochutnali zelené velikonoční pivo a celkem se dalo ;-) V Bulharech jsme to pak spravili výborným vínkem. Podle lednických rybníků Prostředního, Hlohoveckého a Nesyta jsme se kolem Mikulova vrátili domů.

Letos jsou Velikonoce moc brzy. Zima, vítr a nevlídné počasí. I přes to vyrážíme opět na Moravu, letos do Perné pod Pavlovskými vrchy kousek od Novomlýnských nádrží.
Abychom si udělali žízeň vydáváme se na pěší výlet po naučné stezce Děvín. Nejprve ke zřícenině kaple Sv. Antonína podle skalních útvarů Trůn a Špunt Pod Martinkou až k Soutěsce. Část pak ještě pokračovala na Děvín a večer už jsme koštovali loňské víno.

Letošní rok se nesl v podobě zdolávání dalších met, byl to Kumburk (642), Ještěd (1012), Pomezní Boudy (1050) ale především Tremazo (1550). Za 3 týdny dovolené jsme projeli od západu k východu Krkonoše, dojeli z Třeboně na Landštejn i Purkarec a zvládli i Šumavu od Vítkova hradu pro Prášily, což bylo celkem 1 100 km. Takovou dovolenou jsme opravdu ještě nezažili a moc se nám líbila!
Na kontě tak máme 41 cyklovýletů (o 4 více než vloni) s registrovanými 2 361,24 km, stavy tachometrů ale napoví, že ne všechno bylo zaznamenáno:

Zuzanka: 3 150,9 (+625) km; maximálka 47,3 km/h (+2,2)
Martin: 2 550,6 (+204) km; maximálka 60,4 km/h (-0,6)

Nastoupali jsme 31 349 m, tedy o něco méně než vloni (-1,5 km).

Bohužel úraz se nám letos nevyhnul, to když Zuzanka za deště potkala na Gardě na nepřehledném místě elektrické Germány a položila to. Vypadalo to hrozivě, ale naštěstí z toho nakonec byly jen modřiny a natažené svaly. O to víc se cení, že i s tímto handicapem zdolala všechny další výšlapy včetně Tremalza či sjezd po Via Ponale!

Letošní rok je pro nás důležitý i proto, že jsme konečně nazuli nášlapy (a jak jinak, než na Ještěd, v okolí letos nebylo delšího a vyššího výjezdu ;-)).

Na rok 2018 už chystáme Vysoké i Nízké Tatry na kole, uvidíme, zda se to nakonec podaří, přáli bychom si to moc!