Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Včera, protože mělo pršet (což se nakonec nenaplnilo), jsme se prošli s kastelánem po třeboňském zámku (bylo to úžesné, i když šlo o zámek). Dnes tedy zase na kolo a to směrem na sever. Chceme se mrknout na silnice po lese za Kolenci a stavit se na Pecáku. Co nám trošku zhatilo plány byla vichřice, která se tudy před nedávnem prohnala (ano, to byl ten fičák, co způsobil až tornádo na jižní Moravě). Některé lesní cesty nebyly průjezdné a padlé stromy jsme museli hodně zeširoka obcházet.

2021 07.07 kolem Opatovického rybníka

2021 07.08 k Ševětínu Slověnický mlýn

2021 07.09 Stříbřec Nová Ves Klikov Branná

Jizerky 2021, den druhý: Brzy ráno slunce, později ale zase mokro. Pravda, není to slejvák jako včera, spíš jen občasné mrholení a tak ještě chvíli vyčkáváme, ale nakonec se rozhodujeme navzdory počasí vyrazit. Cíl je objet přehradu Souš.

Jizerky 2021, den třetí: Ráno rychlá snídaně a co nejrychleji sedláme kola. Je před námi "královská etapa", což znamená, že si to sjedem do Hejnic a pak těch 500 výškových metrů zase vyšlapeme. K večeru má zase přijít déšť, tak to snad stihneme ...

Jizerky 2021, den šestý: o dva dny na kole nás připravil přejezd z Jizerky do Bedřichova, ale především déšť. Proto nás velmi potěšilo ranní sluníčko a můžeme tak vyjet do kopců. Našim dnešním cílem je opět Hřebínek (ale z druhé strany) a chceme objet Smědavskou horu, abychom se dostali v Jizerkách snad vůbec nejvýše, kam to jde, tedy do 1012 m.n.m. (začínáme na 685 metrech v Bedřichově).

Jizerky 2021, den sedmý: slunce svítí od rána a vypadá to, že mu to vydrží po celý den, proto můžeme vyrazit tam, kde Zuzanka ještě nebyla. Těžko tomu věřit, když do Jizerek jezdí nejméně 30 let, ale tím místem je protržená přehrada. Abychom tam dojeli, musíme ale nejdřív překonat dva vrchy a dvě údolí.

Lužické Hory den druhý: na rozjezd asi jedna z nejhezčích tras, co se tu dá najít. Mimo krásná údolí s hezkou architekturou na nás ale čekají dvě výzvy: Luž a sedlo pod Malou Tisovou. První je 8%, to druhé ale až 12%. Tak pojďme na to!

Lužické Hory 2021 den čtvrtý: když jsme jeli Tour de Labe, užili jsme si krásné cyklostezky vedoucí po svršku dřívější železnice z Kamenického Šenova k České Lípě. Dnes se po ní projedeme znovu, avšak stojí před námi hřeben Lužických Hor. Znamená to, že si sice užijeme dlouhý sjezd, ale budeme muset překonat 12 % nad Polevsko a na druhé straně rovněž 12 % pod Malý Buk.

Lužické Hory 2021 den šestý. Chrastava - Žitava - Turow a z5.

Dnes na rozjezd necelých 70 km. Museli jsme projet oblíbená místa, polní asfaltku do Branné, Třeboňskou cestu do Majdalény, Kosky, U Sumečka ve Staňkově, rybníky u Lutové, dubovou alej na hrázi Nové řeky, U Pytláka ve Staré Hlíně a pochopitelně Rožmberk. Jali jsme se prozkoumat i jednu zkratku za Brannou, ale ta se nějak nepovedla.

Dnes se startovala z Třeboně druhá etapa cyklistického závodu Okolo jižních Čech (končí po 142 km v Nové Bystřici) a tak jsme u toho museli být.
Do terénu jsme vyrazili až někdy v půl druhé, i tak jsme dali témě 45 km. A konečně jsme se dočkali sqelých jater U Pavla v Kolencích!

Dnes nás honil déšť, i tak jsme dali skoro 40 km. Podle radaru to bylo stále nahnuté, ale mraky se kolem Třeboně rozestoupily a nakonec ani nekáplo, i když kolem je vidět jeden blesk za druhým.
Nejeli jsme daleko, abychom se mohli brzy vrátit, i tak jsme našli některé nové cesty.

Tak konečně plnohodnotná etapa. Kdyby nebylo žluté turistické značky, jistě jsme to dotáhli i na stovku, takhle je to "pouze" 85 km.
Prostě jsme hledali nějakou rozumnou cestu do Jindřichova Hradce podle Nežárky, což se ne zcela zdařilo.

Zuzanka včera snědla větší, než zdravé množství buráků, takže to vypadalo, že dnes ani nic nepodnikneme. Po poledni už to ale začalo vypadat lépe, tak jsme vyrazili do města na nějaký ten oběd. Zkusili jsme místní indickou restauraci, kde Zuzance asi pomohla silná kuřecí polévka.
Dohodli jsme se tedy, že si vyrazí číst na hráz Rožmberka a já si dám trochu do těla na místních rovinkách.

Dnes byl čas vydat se za hranice. Dostal jsem na Cyklostezkách tip na Grosse Thayarunde, což je cyklostezka vedoucí podél řeky Thaya (Dyje). Je to bez mála 100 km a i když se to nezdá (a v nohách to rozhodně cítit bylo) je to přes 1,1 km nastoupaných metrů. Pokud jsem označil jízdu po novém asfaltu z Hlíny za orgie, jízda po těhle náspech byla dozajista orgastická. No, kde se vám jinde povede jet 30 km z kopce nebo po rovině a mít cestu jen pro sebe?
Jen pro dokreslení, ze Slavonic do Waidhofenu, kde první část téhle nádhery končí, jsme měli průměr přes 23 km/h.
A taky se dozvíte, proč říkáme Východní marce Rakousko, když nikde jinde na světě to tak nemají.