Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Beskydy den druhý: I dnes jsme to museli zkrátit, příčinou byl přicházející déšť. Oproti včerejšku to bylo sice o šest víc (takže 28), oproti plánu však o dvacet míň. Dnes jsme ale dali o 220 výškových metrů více, celkem slušných 625.

Nejdřív jsme si vystoupali na Martiňák, kde bylo moc lidí a tak jsme se jen pokochali pohledem do údolí a pokračovali dál. Doufali jsme, že Srdce Beskyd nás pohostí, ale ani to se nestalo. Letmý pohled na radar nás pak přinutil to otočit a tak jsme se na přehradu Šance už nesvezli, ale vyšlapali si to po zelené až na Lhotskou do 850 m.n.m. (místy 10%).

Pak nás už čekala jen bahenní koupel a celkem hezký sjezd po cyklo 472 do Horní Bečvy.

Beskydy den čtvrtý: zbaběle se necháváme vyvézt autem na Martiňák. Ne, že bychom nemohli, nebo tak něco, my chceme stihnout v 18 hodin derby! Pak nás už čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty. Celkem to bude 50 km, které si ještě vylepšíme lanovkou na Pustevny (i tak nastoupáme přes 400 m). Dnes se ale hodně svezeme, nejdřív 10 km do Čeladné a pak 12,5 z Pusteven do Rožnova.
Na přejezdu z Čeladné nemohou samozřejmě chybět nějaká ta 10% stoupání, což nám kompenzuje výborný oběd Na Maraláku. V šest už ležíme v postýlkách a čučíme na fotbal.

Beskydy den pátý: Úkol zněl jasně, nějak se dostat přes kopec a vyjet Vsetínskou Bečvou nahoru kam to půjde a pak zase šupky dupky přes kopec domů.
Praxe ale opět ukázala, že bylo nutné ze svých cílů ubrat. V šest odpoledne jsem musel uznat, že nemít eBike, asi bychom to nedali, ještě že jsme se odhodlali si je na hotelu půjčit. Bylo to fakt super poznat, jak to cítí takový Kulhavý, když to valí do 15% kopce po hrubé šotolině a dloube se v nose. Ten zážitek za to fakt stojí.
I dnes jsme to zkrátili (a ještě, že jsme to udělali), protože jsme dali na radu domorodce, kterého jsme potkali při výšlapu na Tanečnici. V hlubokém mokrém úvozu s vytlučenými kameny v asi 10% stoupání nám poradil, ať to hned stočíme z Tanečnice po modré do Karolínky. Sice je ten kus hnusný (a byl), ale pak už je to super sjezd po asfaltu (a byl). Upustili jsme tedy od cíle stočit to na jih až přes Cáb.
Pak už jsme si užili krásnou cyklostezku podél Vsetínské Bečvy až do Leskové a tam to stočili zpět domů přes Třeštík.
Dnes to bylo 50 km se stoupáním téměř kilometr.

Letos jsme vzali kamarády do naší milé Třeboně s cílem ukázat to nejkrásnější, kvůli čemu sem každý rok jezdíme. Pravda, nepovedlo se to na 100 %, protože do Novohradských hor, nebo do Rakouska se nikomu s námi jet nechtělo, ale i tak si myslím, že jsme toho za ten týden stihli opravdu hodně. A to i přes to, že teploty se šplhaly každý den přes třicítku.
První den tedy dáváme klasické kolečko: Branná - Pilař - rozvodí - Stříbřecký most - Stará Hlína.

Cyklovýlet po jižním třeboňsku jsme začali prohlídkou Schwarzenberské hrobky a přes Odměny, Spolí a Mladošovice dojeli na košt do Jílovického minipivovaru. Kolem stáčírny Dobré vody jsme se dostali až do Jakule, kde jsme poobědvali v naší oblíbené nádražní hospůdce.
Pak už jsme to přes Hranice začali stáčet na sever, abychom si projeli krásnou cyklostezku v Suchdole a mrkli se na těžbu písku v Cepu II. Následovala Branná a nějaké to točené v pivovaře Regent.

Třetí den už je takové vedro, že bylo upuštěno od jakýchkoliv dálkových tras a vyrážíme "pouze" do Kolenců na oběd. Konečně tak cestovatelé vidí rybník Rožmberk a mohou ochutnat dobroty U Pavla, kam tak rádi jezdíme. Bohužel, ani tentokrát se jatýrek nedočkáme, prý budou zítra ...
Zpět se vracíme přes Čertovu šlápotu po Jubilejní cestě na Starou hlínu. Ani tady občerstvení nevynecháme a U Pytláka dáme alespoň něco sladkého a pochopitelně na závěr pivečko Na Pergole.

Vedro neustává a tak volíme severní, tzv. "vodní" cestu, která nás povede kolem rybníků Rožmberk, Potěšil, Klec (v Kleci dáváme oběd U Kačerů), Víra, Láska, Naděje, Rod, Překvapil a Krajina až do Vlkovské hospody.
Po krátkém občerstvení se vydáváme do hlubokých lesů kolem Nežárky, navštívíme Hamr, Metel, Karštejn a u Dolního Vydýmače se zastavujeme na oběd na Pecáku. Po Vydýmačské a Zadní dvorské cestě dojíždíme k zámku Jemčina a přes Novosedly opět dojíždíme domů přes Starou Hlínu a Pergolu.

Morálka poklesla a tak byl včerejšek zasvěcen koupání, nakupování a procházení se po Třeboni. Dnes ale opět vyrážíme a kam jinam, než k Sumečkovi do Staňkova, tuhle kulinářskou atrakci nemůžeme přece kamarádům zatajit.
Do Hamru to tentokrát vezmeme po panelech přes Majdalenu a tak se můžeme zastavit na akvaduktu na Zlaté Stoce. Překvapivě po těch letech nacházíme z Koskek příjemnou lesní cestu do Chlumu a tak se neplahočíme po silnici ve vedru mezi auty. Rybičky i steaky U Sumečka chutnaly a my jsme rádi, že i letos se tu objevilo něco nového. Mimo talířků je to svěží ochucené zelí. Do Třeboně se pak vracíme po žluté přes Lutovou a do Třeboně přijíždíme po "zadní" cestě mezi stromy podél Zlaté Stoky za pivovarem.
Myslím, že i když bylo velké teplo, se nám podařilo za ten týden navštívit ty nejkrásnější místa a všichni účastníci zájezdu byli spokojeni. Trošku to vázlo s ubytováním, ale sežeňte v Třeboni na léto místo pro 11 lidí a tři psy. Ke spokojenosti by nám vlastně nakonec stačily sítě proti komárům v oknech. Na fotky z penzionu U Brázů, kde jsme pobývali, se můžete taky podívat.